Včera se v restauraci Baker Street konala malá (čti dobrá) session těch, kteří pamatují nejstarší dobu Plkárny. Celé to zorganizovala Katka Havlenová, kterou jsem neviděl nejmíň tři čtvrtě roku, a kromě ní (a jejího iPhonu, který je opravdu tak elegantní, jak vypadá na obrázcích) přišli i Doktor, Brašule, Víša, Nikola s Dankou a Její Excelence JJPS s doprovodem (tedy doprovod byl spíš výprovod). Nesměl samozřejmě chybět ani prof. Krob, díky kterému byl zaznamenán můj heroický čin. Co že to bylo, ptáte se v němém úžasu (a ne že ne). Inu, vzhledem k tomu, že některé pochybné existence zpochybňovaly účelnost a úžasnost hromadného polykání cukru, rozhodl jsem se manifestačně překonat starý rekord ve výši pět pytlíků, a během asi dvou minut jich do sebe nasypal celých šest. Jaké to bylo? Mno… sladké. :) Krobův fotoaparát vše zaznamenal, video však bohužel bylo z YouTube odstraněno. :( O mnoho jste přišli!
Soukromé
Tak jsem udělal poslední zkoušku. Teď už jen samá pozitiva a sociální jistoty. :) Začal jsem pořádně číst materiály k diplomce a po večerech hraju nebo koukám na filmy. Vlastně mám teď takové dlouhé prázdniny, ale jakmile začnu tu práci psát, asi se z toho zcvoknu. Pročež zatím jen pilně studuju a zatrhávám si zajímavé pasáže. :)
Odsunul jsem od počítače své velké pohodlné křeslo a moje produktivita rázem stoupla o desítky procent. On je to totiž takový velký ušák a člověk do něj spadne jako do koše na prádlo. Vyhrabat se ven je poměrně obtížné a navíc jakoby nepatřičné. To křeslo chce, aby v něm lidé trávili hodiny! A já mám hrozně slabou vůli…
Též jsem začal něco jako jíst zdravě, takže jednou za pár dní si dělám zeleninový den. V praxi to vypadá tak, že velký pytel mrkve mi dojde ve čtyři odpoledne a pak se silou vůle snažím držet dál od stánku s rychlým občerstvením, což se někdy povede a někdy ne. Každopádně chuť hamburgeru po celodenní pastvě na mrkvi nebo salátu je něco neuvěřitelného.
Dnes večer začínám opět běhat! Jako obvykle pod pláštíkem tmy, protože pohled na moje tělo pohybující se prostorem se svou komičností vyrovná pouze méďovi Béďovi pelášícímu pro piknikový košík. A pod gaučem mám pořád tu činku, ale nic se nemá přehánět.
Vlastně jsem vám nic nového nesdělil, ale měl jsem chuť se připomenout a říct: “Pořád jsem tady, ještě mě nedostali!” :)
Soukromé