Harry Potter na všechny způsoby
Dočetl jsem poslední díl Harryho Pottera a v těsném závěsu jsem shlédl Fénixův řád. Podělím se o některé dojmy:
*MAJOR SPOILERS WARNING*
Knížka má bratru šest set stran a rozhodně by jí slušela odtučňovací kůra. Například popis svatby se vlekl na tolik stránek, že už jsem málem zacheatoval a pustil fast forward ;). Druhá věc, co se mi nelíbila, je určitá bezradnost, se kterou autorka nechává putovat ústřední trojici po britském království, a z níž nakonec vybruslí způsobem, který silně připomíná klasickou fintu řeckého dramatu – deus ex machina. Kromě toho je to ale dobré čtení a například kapitola o Snapeově verzi událostí patří k tomu nejlepšímu, co lze v celé heptalogii nalézt.
Pátý film se také celkem povedl a jsou v něm scény, které chci rozhodně vidět víckrát (úvodní zahnání mozkomorů, hromadné kouzlení Patronů, závěrečná bitva). Chválím temnější atmosféru (přestože nejlepší je v tomto směru a vlastně i ve zbylých směrech dosud nepřekonaný třetí díl) a pěknou hudbu, větší výhrady mám pouze k “dětským” hercům, kteří jsou prostě příliš staří na své postavy a někteří (nebudu jmenovat Hermioninu představitelku) zoufale přehrávají. Ron vypadá stále víc jako orangutan a nedovedu si představit, že si někdy v budoucnu vezme Hermionu za ženu.
Co se mého běžného života týče, toho času vykonávám odbornou praxi na okresním soudě v Hradci Králové. Čtu spisy, chodím na jednání (o těch spisech :)), bavím se se soudci a vyššími soudními úředníky a začínám si říkat, že bych to snad i zvládnul, kdyby na to přišlo. Ne soudcování, ale to vyšší soudní úředničení. Mno… uvidí se.