Archive

Archive for May, 2007

Hrátky s DNA

May 21st, 2007

AGCCGTGGAATGAGTGATGGAGAGCGTGTAGTT.

Tak to jsem já. :) Přesněji řečeno, moje jméno převedené do nejdůležitějšího kódu na světě – do řeči deoxyribonukleové kyseliny. Zasvěcenému oku jistě neujde katastrofální nedostatek cytosinu, který jak známo determinuje míru cynismu. ;) Jinak jsem se svým “DNA fingerprintem” ;) celkem spokojený; hlavně mocná sekvence “GCGTGT” ukazuje na silnou osobnost, výjimečnou inteligenci a neobyčejnou skromnost… To je samozřejmě legrace, ale faktem je, že tahle dlouhá molekula do značné míry určuje to, co jsme – od barvy očí přes vrozenou inteligenci až po základní rysy naší povahy. Někteří vědci jdou tak daleko, že se snaží najít například gen pro zločinnost, jehož přítomnost v genomu konkrétního člověka mnohonásobně zvyšuje pravděpodobnost, že dotyčný bude páchat trestné činy. V souvislosti s tím se samozřejmě objevuje otázka, nakolik je takový člověk odpovědný za své jednání. Faktem je, že s každým dalším objevem v této oblasti se zužuje prostor pro “svobodné já”. Určitý extrém představuje názor, že naše “já” představované vědomím je jen divákem více či méně zábavné estrády, kterou nám předkládá náš mozek, přičemž myšlení a veškeré rozhodování se děje na nevědomé úrovni, zcela mimo náš dosah. Dá se to představit jako psaní na stroji přes kopírák, přičemž kopie (naše vědomí) nemá šanci si uvědomovat, že to, co se v něm rodí, není jeho vlastním dílem. Jak poznáme, že myšlenka “co to ten Linhart zase píše za blbosti” je skutečně naše a není pouhým výstupem komplikovaných výpočtů provedených na zcela jiné úrovni? Na druhou stranu, pokud přistoupíme na myšlenku, že jsme jen bezmocnými pozorovateli činů našeho vlastního těla, proč to vědomí vůbec máme? K čemu slouží? Jako cache? Nebo za určitých okolností umožňuje “vetovat” rozhodnutí učiněná na nevědomé úrovni? Je tady mnoho otázek a velmi málo odpovědí; snad i proto se touto hypotézou zatím věda příliš vážně nezabývá. Je to ovšem provokující a přitažlivé. :)

No vida, kam jsem se dostal od DNA. Ale podvědomí neporučím – nebo jo?

Pro ty, které zaujala možnost přeložit jméno do sekvence nukleotidů a zbytek článku pro zjevnou nesmyslnost nečetli, přikladám odkaz na příslušný generátor :).

Soukromé

Writer’s block

May 14th, 2007

Nedávno jsem viděl snímek Stranger than fiction (v překladu Horší už to nebude), ve kterém účinkovala postarší britská spisovatelka trpící “writer’s block”, tedy autorským blokem. Ten spočíval v nemožnosti přijít na ten správný způsob, jak zabít hlavního hrdinu právě dokončované knihy. Snažila se tuto situaci řešit tak, že navštěvovala potenciálně nebezpečná místa (například mosty za deštivého počasí) a představovala si, jak by to asi vypadalo, kdyby ztratila kontrolu nad autem a…

Tak podobné choutky nemám :), ale jistým autorským blokem trpím taky. Má několik příčin. Jednak často trpím pocitem, že vše důležité již bylo řečeno, a lépe, než bych o tom sám napsal. Proč se hmoždit se statí o [doplň libovolné téma], když můžu odkázat na relevantní literaturu a získaný čas využít třeba ke studiu, nebo k nicnedělání. :) Psát o tom, jak se mám, mi přijde trochu troufalé – jako by někoho doopravdy zajímalo, že jsem dal tu kterou zkoušku nebo že se nám narodila koťátka (moc pěkná btw). Když si čtu některé blogy, kde lidé popisují své dny od začátku až do konce (a další záznam klidně začnou slovy “a ještě než jsem šla spát, tak…”), tak si říkám, že takhle bych opravdu dopadnout nechtěl. Naopak dobré jsou blogy vědců, právníků a jiných profesionálů… ale na něco podobného (zatím) nemám, protože to zajímavé, co s v nich dočtu, vychází z praxe a ne z učebnic. Zůstává jakási střední cesta, kdy za poměrně užitečné považuji vlastní zprávy z akademického senátu a potom snad jen občasné odkazy na legrační videa nebo obrázky (když už čtenář musí snášet ty moje plky, tak ať se nakonec aspoň trochu pobaví :)).

(a to je právě teď)

Mocný čaroděj David Blaine předvádí své umění.

Soukromé