Archive

Archive for March, 2007

Borat

March 31st, 2007

Nedávno jsem v našem luxusním apartmá v Bohunicích hledal jakési senátní lejstro (marně) a přitom jsem objevil jeden ze svých poznámkových papírů. Je z loňského listopadu a kromě jiného se v něm praví: “Borat – podívat”. Samozřejmě jsem na to dávno zapomněl, ale dneska jsem ten film uviděl na vnitřní síti, a tak jsem využil bezplatné zákonné licence. ;) O čem snímek pojednává je dostatečně známo, takže se omezím jen na své dojmy. Celkově vzato mě film docela bavil. Nahlas jsem se smál v okamžiku, kdy jakémusi velvyslanci Borat nabídl kousek sýra, a když ho dotyčný žvýkal, tak mu vysvětlil, že pochoutka je vyrobena z lidského mateřského mléka. Výraz na jeho tváři byl skutečně úžasný. :) Druhá scénka, která mě pobavila, se týkala “útěku z židovského doupěte”, kdy Borat hází peníze po švábech, o nichž se domnívá, že jsou převtělenými Židy usilujícími o jeho život. Bohužel zbytek filmu osciluje mezi “docela dobrý” a “docela trapný”, přičemž scény, ve kterých Borat ryje do lidí, kteří jsou prostě jen slušní a nepošlou ho do háje, jakmile projeví své buranské manýry, mi přišly vysloveně blbé. Posléze jsem se navíc dozvěděl, že “kazašská” vesnice, která je ve skutečnosti v Rumunsku, nevěděla, že Borat zneužívá jejich špatné životní situace, a domnívala se, že točí film, který má upozornit na jejich bídu a přinést pomoc. To už mi přijde hodně za hranou. Myslím, že Sacha Cohen má na lepší filmy, například Ali G in Da House se mi hodně líbil. :) Z natáčení Borata mě zaujala ještě historka, podle níž po scéně, v níž Sacha zpívá v rodeu “kazašskou” hymnu na melodii té americké, musel být štáb urychleně vyveden, protože reálně hrozilo jeho zlynčování rozlíceným davem. OMG…

A na závěr jedna klasika. :) HE’S BACK!

Soukromé

News from the Senate

March 30th, 2007

V úterý 27.3. 2007 se konalo slavnostní zasedání Akademického senátu. Na pořadu jednání se kromě ekologické likvidace chlebíčků a minerálky (ano, podruhé za dva roky jsme na senátu dostali najíst – a s pusou plnou fakultního jídla se špatně kritizují poměry na fakultě — naštěstí tuto mocnou zbraň vedení prakticky nepoužívá) se objevilo předání jmenovacího dekretu prof. Rozehnalové (od 1. dubna děkanky PrF), odvolání starých proděkanů a jmenování nových. Magistry bude mít nově na starosti JUDr. Jurníková, bakaláře a odbornou praxi JUDr. Mrkývka, informační technologie a knihovnu JUDr. Kotásek. Zrušení blokové zkoušky B je v tuto chvíli dostatečně známo, a proto se o něm nebudu rozepisovat. Co je zcela nové je zkušební provoz v oblasti třídění odpadu, který na naší alma mater zanedlouho započne. Vedení se vyjádřilo v tom smyslu, že pokud budou studenti uvědomělí, bude se v třídění pokračovat. Já předpokládám, že elita národa (alespoň dle výsledků TSP) dokáže poznat, do které ďoury hodit ten který zbytek, a že tedy ruku v ruce vykročíme vstříc šťastným trvale udržitelným zítřkům.

A borec na konec: Ben Kenobi kupuje auto :)

Soukromé

Battlestar Galactica

March 11th, 2007

Lidstvo v daleké budoucnosti žije na dvanácti světech spojených pod společnou koloniální vládu. Vše dobře funguje až do okamžiku, kdy lidé vytvoří roboty obdařené výjimečnou inteligencí – Cylony. Jak se dá čekat, Cyloni nakonec dojdou k závěru, že jsou dokonalejší než jejich biologičtí stvořitelé, a pokusí se je vyhladit. Protože excelují ve schopnosti ovládat cizí počítačové systémy, jsou proti nim nasazeny lodě, které mají primitivní a navzájem nepropojené systémy a soustředí se hlavně na palebnou sílu. Tyto lodě se nazývají battlestars. Válka se Cylony nakonec skončí nerozhodně a Cyloni na dlouho zmizí někam do neznáma. Děj seriálu začíná ve chvíli, kdy je na orbitě Capricy, aministrativního centra Kolonií, otevíráno nové muzeum. Má jím být jedna z posledních battlestars – Galactica. Ostatní byly většinou rozebrány, protože Cyloni se již více než sto let neukázali, a nahradily je moderní válečné lodě vybavené pokročilou technologií. Dole na planetě zatím Gaius Baltar, geniální, ale velmi egoistický člověk, pracuje na systému planetární obrany a ve volném čase souloží se svou překrásnou blonďatou přítelkyní. Jaké je jeho překvapení, když mu jeho milá sdělí, že Cyloni vyvinuli novou, od lidí nerozeznatelnou formu, že ona sama je jedna z prvních lidských modelů, a že ukradla kódy k planetární ochraně. Za několik okamžiků se doktor Baltar přesvědčí, že nelhala, protože na Caprice a dalších koloniálních světěch začnou růst atomové hřiby a v blízkém vesmíru se to začne hemžit cylonskými křižníky. Koloniální flotila se snaží zmobilizovat obranu, ale moderní lodě jedna za druhou přestávají fungovat, protože jejich sofistikované systémy jsou pravou lahůdkou pro cylonské útočné programy. Na Galactice se ujme velení kapitán Adama, který shromáždí lodě schopné nadsvětelných skoků, a v zoufalé snaze zachránit alespoň něco opouští dílo zkázy. Lodě neschopné nadsvětelného cestování jsou ponechány svému osudu… V dalších dílech seriálu se zbytek lidstva, čítající asi 40 000 jedinců (z původních více než 12 miliard), snaží uniknout Cylonům, kteří je zuřivě pronásledují. Atmosféra je plná beznaděje, únavy, strachu z toho, co přijde… Navíc je pravděpodobné, že mezi lidmi se pohybují nepřátelští cylonští agenti, takže nelze věřit nikomu. Velká síla tohoto seriálu a také jeden z důvodů, proč ho stále sleduji, je realističnost jednání jeho postav. Například hned v prvním dílu se jedna loď o hodinu zdrží a skočí na cílové souřadnice, aniž by se ohlásila zbytku flotily. Co teď? Možná jen mají technické obtíže, ale možná jsou infiltrováni Cylony, kteří chtějí loď zničit uprostřed flotily a nadělat tak spoustu škody. V klasickém seriálu by byla spousta moralizování a nakonec by se našel způsob, jak zjistit, jestli platí první nebo druhá varianta. V BSG má Adama jen několik minut na rozmyšlenou, na zjišťování nemá kdy… a tak prostě nařídí loď zničit dřív, než se přiblíží na dosah. Kruté? Nebo spíš racionální řešení? A takových situací je v ději spousta. Když se podaří zajmout lidského Cylona, je mučen, pod slibem milosti vyzradí důležité informace… a potom je bez okolků vyhozen z přechodové komory. Není čas na dobré skutky. Hraje se o přežití lidstva. Realistické jsou i postavy samotné. Některé mají problém s alkoholem, jiné jsou neurotické, hádají se, milují, rozcházejí, a hlavně… umírají. Další věc, jíž se BSG liší od jiných seriálů, je nezvykle vysoký počet mrtvých mezi postavami. Nastala situace, v níž je jen malá šance na to, že by to dotyčný přežil? Potom je zhruba 50:50, že opravdu zemře, i kdyby to byl jeden z hlavních hrdinů. Děj se postupně rozvíjí, a nově jmenovaná prezidentka Roslinová (bývalá ministryně školství v koloniální vládě) začíná mít vidiny o Zemi, planetě, na kterou prý v dávné minulosti odešli lidé z třinácté kolonie. A protože flotila potřebuje naději a nějaký cíl, stane se oficiálním cílem dosažení Země, a za tímto účelem je záměrně vypuštěna informace, že Adama a Roslinová vědí, kde se planeta nalézá. Situace je dále komplikovaná tím, že Roslinová trpí nevyléčitelnou rakovinou… a víc už neprozradím. Grafická stránka seriálu je velmi povedená, lodě vypadají realisticky, práce s kamerou je specifická a prostě se musí vidět. :) Vynikající je též hudba, kterou složil Bear McCreary, a která se dá poslouchat i samostatně. Je to takový mix klasiky, etnických motivů a skotské lidovky a dohromady to funguje výborně. Pokud bych chtěl BSG něco vytknout, tak by to byl trochu slabší úvodní film a několik horších dílů ke konci třetí sezóny (i když ten poslední byl hodně dobrý a původně jsem chtěl psát o něm, ale pak mi došlo, že většina lidí by vůbec netušila, která bije). Zbytek je super. :)

Soukromé

Očekávání věcí příštích

March 8th, 2007

Dnes se mi do rukou dostala brožura popisující nešťastný život právníků ve Spojených státech. Když jsem si tak četl, jak pracují více než 12 hodin denně a svoji pohádkovou mzdu si vůbec nemůžou užít, tak jsem se zamyslel, co vlastně od toho svého budoucího povolání chci, a co jsem ochoten pro něj obětovat. Dvanáct hodin denně téměř jistě ne. :) Vydělávat třeba 60 000 měsíčně sice není špatné, ale život mám jenom jeden a práce má člověka naplňovat a zajišťovat mu nutné prostředky pro obživu, ne ho zotročit a připravit o všechno potěšení v životě. Je ovšem možné, že se tomu nevyhnu, a tehdy se nabízí otázka, jestli jsem si nevybral špatnou profesi. Odpověď na tuto otázku není jednoznačná. Studium práva mi otevřelo oči v tom smyslu, že jsem se dozvěděl, jak tahle společnost funguje, a například reklamace už pro mě není nepřekonatelný problém spojený s obavou, že mě prodejce nařkne z úmyslného poškození zakoupeného zboží, nebo na mě rovnou zavolá policejní hlídku, ale zcela konkrétní a jasně vymezený proces, v rámci něhož můžu proradného prodejce bít hlava nehlava občanským zákoníkem. Na právnické fakultě jsem získal velkou spoustu praktických a v běžném životě uplatnitelných informací, což vedlo i ke zvýšení sebedůvěry a schopnosti svá práva prosadit proti všem, kteří by snad pojali úmysl po nich dupat. Na druhou stranu mám obavu z toho, že mě ta práce bude ubíjet, a že bude hodně stereotypní. Ve škole se můžu vesměs věnovat tomu, co mě v právu opravdu zajímá, ale v praxi budu možná formulovat jednu typovou smlouvu až do úplného zblbnutí. Dovedu si představit, že po jedné takové směně jednoduše popadnu kabát, opustím svoji kancelář a zastavím až na předměstí Melbourne. Nebo na Tahiti. Nebo kdekoliv, kde nebudu muset sledovat, jak se pomalu měním v právní zombie. A stejně dobře si dovedu představit, že budu duchem na Tahiti, ale fyzicky v kanceláři a poslušně konstruovat doložku za doložkou, protože na mě doma bude čekat rodina a její zajištění pro mě prostě bude důležitější. Jistým řešením by bylo zůstat na fakultě a dát se na akademickou dráhu, ale nejsem si jistý, jestli na to mám. A taky mnohem radši mluvím, než píšu, což je ostatně vidět i na tomto blogu. :) No, snad to nějak (dobře) dopadne. Prodávat knížky (můj dětský sen) můžu ostatně vždycky.

And now for something completely different.

Klasická scéna z české sody, která je… ehm… politicky nekorektní. :)

Soukromé

Předseda s předsedou :)

March 2nd, 2007

Dnes jsem se setkal s předsedou vlády Mirkem Topolánkem. :) Přijel si do Brna prohlédnout nový bohunický kampus, kam to mám pár kroků, a tak jsem neodmítl pozvání a šel se na něj podívat. Mno, je menší než já. :) A působí naživo dost seriózně a sympaticky. A hodně se směje. :) To se bohužel nedá říct o jeho ochrance, která je skutečně drsná. Zvláště jeden chlapík vypadal, jako by měl pod sakem oblíbenou rotační zbraň na sedm a neváhal ji použít. Bohužel jsem musel odejít před rautem, a tak jsem si o vybraných lahůdkách, které pro premiéra připravili, mohl nechat jen vyprávět (zatímco jsem trávil ratburger koupený v katakombách pod hlavním nádražím :)). Jinak to byla po všech stránkách povedená akce (a pak že to senátničení k ničemu není ;)).

Soukromé

I Antoš by chtěl…

March 2nd, 2007

Dworkin: hele, co kdybych blognul to tvoje video :) s džínama… ;)
David: omvo
Dworkin: :D
David: as you wish, sir ;)

Soukromé

I am the Senate!

March 2nd, 2007

Když jsem před více než rokem vstupoval na půdu Akademického senátu, měl jsem jen vágní představu o tom, co mě tam čeká. Jednu věc jsem však věděl jistě; bude to jen na rok a nebude žádné příště. Dnes jsem předsedou toho zvěřince, který si s velkou pompou říká Studentská komora AS PrF, a říkám si, kde se stala chyba. :) Já totiž nemám rád funkce a taky nemám rád odpovědnost; a ze všeho nejvíc nemám rád papírování, a toho všeho si teď užiju víc než dost. Na druhou stranu rád pracuji pro studenty a nerad utíkám od rozdělané práce; a pokud se do něčeho pustím, tak se jen nerad loučím s představou, kterou jsem si o řešení problému vytvořil. Možná právě neochota podřídit se novému vedení mě přiměla odstranit tuto překážku tím, že se jím stanu já sám. První dny ve funkci jsem hopkal po fakultě jako myšohryz zapletený s rotační futrovačkou a vážně jsem uvažoval, že si pořídím diář (což by byl můj konec, neboť jeho pořízení se již asi sedm let bráním s tím, že potom už si nebudu pamatovat vůbec nic, především pak, kde mám diář :)). Teď už jsem si celkem zvykl a ani mi to nepřijde. Jen doufám, že nepřijde Velký Průšvih, protože jako předseda jsem první na ráně a slíznul bych to za všechny. :)

A na závěr veselý obrázek z volby děkana. Já jsem ten člověk v pozadí, který v tom slavnostním okamžiku nemá nic lepšího na práci, než se škrábat na zádech. :)

Soukromé