Senatus – superflua bestia
Začínám chápat, co myslela prof. Rozehnalová tím “v šestém semestru se rozhodně nudit nebudete”. Po prvním týdnu seminářů mám na stole dlouhý seznam úkolů a každý den přibývají další a další (studenti se na mě obracejí jako na svého senátora). Na podzim jsem doufal, že dostatek práce ve mně vypěstuje nějaký zdravý návyk (například každý den alespoň dvě hodiny studovat), ale člověk míní, (nejen) diskusní fóra mění (a kromě toho jako Váha potřebuji “dlouhá období klidu a apatie, která si tolik lidí plete s leností” – jasné, jo? žádná lenost, období klidu). Dneska jsem se překonal a přečetl prvních padesát stránek Mezinárodního práva soukromého (které jsem chtěl číst v pátek) a zítra se půjdu podívat na přednášku! Tedy… možná :).
Na tomto místě jsem chtěl opěvovat mnohé kvality jisté létající nestvůry, ale ona to tu čte a ještě by zpychla a opustila mě, takže směle přeskočte na další odstavec :).
V úterý se koná společná schůze AS PrF, pro nás asi poslední možnost prosadit některé požadavky. Bohužel se jich moc nesešlo (studenti na senát dost… jsem chtěl říci zanedbávají ho) a z těch, které jsem zaznamenal, jich většina nemá šanci uspět. Promítání sportovních přenosů na PrF? Já pro to ruku klidně zvednu, ale učitelská komora se nám vysměje :)). Bohužel se naplňuje předpověď jednoho mého kolegy, který senát označil za formální poradní orgán děkana bez reálné moci… V univerzitním senátu to žije, ale ten náš je jako louže stojaté vody. Asi dokončím, co jsem začal, a v příštím obdobé přenechám své místo někomu schopnějšímu (pokud mě ovšem neodvolají už předtím – až nedostanou zápočet z obchodního práva – slyšel jsem temné zvěsti o prof. Bejčkovi).
A temnou věcí dnes i skončím: Velice atmosférické a dobře udělané video o sršních útočících na včelí úl – tentokrát žádná legrace.